Jedním z často skloňovaných témat je v současnosti globální oteplování, či přesněji globální změny klimatu. Zatímco mnozí vědci před nimi varují, mnoho lidí si s tím příliš starostí nedělá. Obvyklým argumentem je fakt, že se jedná v podstatě o přirozený proces, který na naší planetě probíhá běžně – období tepla se střídají s dobami ledovými. Je samozřejmě pravdou, že bez atmosféry, potažmo bez skleníkového efektu, by nebyl život tak, jak jej známe, možný. Stačí se podívat na Mars, který také leží v takzvané „obyvatelné zóně“, avšak je to mrtvá planeta, neboť na něm chybí jakákoliv atmosféra.
Pravdou je, že jsou to právě skleníkové plyny, které udržují teplotu na Zemi v relativně příjemném rozmezí. Díky nim totiž není v zimě opravdová „zima“, která by jinak mohla snadno nastat. A je jasné, že podíl skleníkových plynů v atmosféře se v průběhu věků měnil, a spolu s nimi i průměrná teplota.
To je vlastně základem této námitky. Co si však mnozí lidé neuvědomují, že i přirozené procesy, pokud jsou urychleny lidskou činností, mohou najednou způsobit škody. A není pochyb o tom, že my lidé do ovzduší vypouštíme skutečně velké množství například oxidu uhličitého, který následně v atmosféře dlouho zůstává, což způsobuje další zvyšování teploty.
Co však mnoho lidí nechápe je fakt, že vědcům nedělá starosti ani tak oteplování samotné jako spíše rychlost, se kterou se děje. Ta je totiž taková, že organismy prakticky nemají čas se přizpůsobit měnícím se podmínkám. To může vést k vyhynutí mnoha druhů, z nichž některé jsou pro daný ekosystém kriticky důležité.
Zrychlené oteplování sebou také přináší častější extrémní počasí, jako jsou dlouhá období sucha, dlouhé nepřetržité deště či dokonce tornáda i na místech, kde se předtím nevyskytovala. Toto vše nakonec pozorujeme i v naší republice. O tom, jaké to má následky, asi není třeba hovořit. Škody nejen na majetku, ale často i na životech, jsou v takových případech poměrně běžné. Je tedy nejvyšší čas sundat si klapky z očí. Přeci jen, jde tu o naši budoucnost.