Fosilní paliva se staly jedním z motorů průmyslové revoluce. V podstatě jsme se na nich stali závislými, a tuto závislost jsme během let ještě prohloubili. Ukazuje se však, že zásoby uhlí, ropy i zemního plynu nejsou ani zdaleka tak neomezené, jak se zdálo, a ubývají velmi rychlým tempem. Je pravděpodobné, že pokud nesnížíme jejich spotřebu, dojdou během příštích přibližně padesáti let.
Tady se však nabízí otázka, zda jej skutečně není možné najít více, například na doposud neprozkoumaných lokalitách. Avšak ačkoliv ta možnost zde skutečně je, není nijak velká. Je nutné si totiž uvědomit, že k vytvoření ropy i uhlí byly potřeba speciální podmínky, které zabránily kompletnímu rozkladu organické hmoty a umožnily její transformaci. A ty byly velmi vzácné.
Samozřejmě, dnes bychom je poměrně snadno dokázali vytvořit uměle například v laboratoři. Problém je, že proces výroby skutečně kvalitního uhlí a ropy je skutečně velmi dlouhý, v řádu statisíců až milionů let. Tolik času samozřejmě nemáme, a prozatím neexistuje ani možnost, jak jej urychlit.
Dále můžeme namítnout, že přece nová fosilní paliva se vytváří prakticky neustále, a je to pravda. Ovšem toto vytvářené množství je skutečně velmi malé. V žádném případě tedy nestačí pokrýt naši spotřebu.
Co tedy můžeme udělat? Nezbude nám, než se smířit s tím, že věk fosilních paliv se pomalu chýlí ke konci. To je také důvod, proč jak politici, tak vědci stále častěji zavádějí a propagují různé alternativní zdroje energie, byť nejsou ani zdaleka tak účinné a mají své vlastní problémy. Snížení spotřeby nám však může dát o něco více času na to, abychom našli jiný spolehlivý zdroj.
Když se tedy například rozčilujeme, že zakážou auta na klasický motor, měli bychom si uvědomit, že k tomu skutečně existuje důvod, a není jím jen ochrana přírody. My sami bychom se koneckonců měli o snížení spotřeby snažit. Přeci jen, jde tu o naše děti a vnoučata. Jaký svět jim chceme zanechat?